108–113 Sborník k poctě Jiřího Kalfersta Výrazně profilovaná spona typu Okorág ze sbírek muzea v Hradci Králové Příběh pokrouceného drátu1 Pavel Hornik Úvod Následující text je věnován památce mého učitele, posléze kolegy a drahého přítele Jiřího Kalfersta. Je v něm popiso­ ván příběh jednoho dávno zapomenutého předmětu, který bezmála sto let bez povšimnutí ležel v jednom z depozitářů královéhradeckého muzea. Nálezové okolnosti Na jaře roku 2013 jsem při revizi sbírkového fondu z doby římské objevil bronzovou, výrazně profilovanou sponu z Nového Města (okr. Nový Jičín) (Obr. 1). Předmět zaujal mou pozornost nejen proto, že se svým tvarem vymykal výrazně profilovaným spínadlům, která jsem do té doby měl možnost vidět, ale také proto, že podle popisu na sáčku předmět pochází z Moravy, nikoliv z východních Čech. Velice záhy jsem proto začal pátrat po jeho původu, pozdě­ ji po typologickém určení a stáří. O okolnostech, datu objevení, dokonce ani o roku předání předmětu do sbírek muzea toho mnoho nevíme. Dobu, kdy se předmět do muzea dostal, můžeme stanovit jen rámcově díky záznamu v inventární kartě (obr. 2:2), který hovoří o nabytí předmětu. Spínadlo do sbírek dnešního Muzea východních Čech v Hradci Králové předal MUDr. Otakar Klumpar, lékař, spoluzakladatel muzea, jeho pravidelný přispěvatel, autor řady výstav a vůbec významná osobnost kulturního života v Hradci Králové přelomu 19. a 20. století (Koritenská 2005, 10; Divišová a kol. 2011, 245). Jeho jméno často figuruje v seznamech dárců, kteří do sbírek muzea v tomto období přispívali četnými dary. V přípa­ dě Dr. Klumpara se většinou jednalo o předměty uměleckého charakteru, nicméně v několika málo případech šlo i o archeologické nálezy. Bohužel v uvedených seznamech, nejčastěji doplňovaných L. Domečkou,2 záznam o předání spínadla zcela chybí. Obecně lze tedy uvažovat o datu objevení a předání spony někdy na přelomu 19. a 20. století. Jako nejzazší datum předání předmětu však můžeme považovat rok 1915, kdy lékař Klumpar umírá. Po jeho smrti v se­ znamech figuruje pouze jeho žena Marie, která postupně přádávala muzeu cennosti z manželovy pozůstalosti, nej­ častěji obrazy, případně malé plastiky svatých. Řada otázek vyvstává i v souvislosti s lokací nálezu. Inventární kniha (Obr. 2:3), založená ve čtyřicátých letech 20. století Janem Filipem, i evidenční karta, která byla pro záznam v inventární knize předlohou, uvádějí jako místo nálezů „Nové Město v okrese Nový Jičín, Morava“. Otakar Klumpar na Moravě, konkrétně v Brně, sloužil jako lékař (Divišová a kol. 2011, 245), ale v okrese Nový Jičín v minulosti ani dnes neleží město, obec či poloha nesoucí toto označení (srov. Hosák – Šrámek 1980).3 Zajímavý úhel pohledu na celou situaci vrhá o něco starší pramen, kterým jsou terénní deníky (Obr. 2:1) výtečného technika hradeckého muzea Františka Žaloudka. V něm u kresby spony nalezneme zápis „Fibule římska a nádoba z Nového Města Krajinsko dar Dr. Klumpar“. Pod pojmem „Krajinsko“ rozumějme Kraňsko v dnešním Slovinsku, kde dodnes leží zhruba dvacetitisícové Novo Mesto. Kraňsko tvořilo – jako jedna z korunních zemí – integrální součást Rakousko­Uherské monarchie (Honzák – Pečenka – Vlčková 1995, 242). Dr. Klumpar jakožto státní příslušník monarchie se v této oblasti jistě mohl pohybovat a sponu zde získat. Přímé doklady o jeho přítomnosti ovšem chybí. Zajímavá je i informace o nádobě. Ta v Žaloudkově deníku vyobraze­ na není a v pozdějších zápisech v evidenční kartě a inventární knize o ní nenajdeme jedinou zmínku. 2 3 Tímto termínem Jura Kalferst nejčastěji a nejraději označoval spony, především ty z doby římské. Zakladatel hradeckého muzea, jeho první ředitel, archeolog, historik, kustod a konzervátor. Položil základ dlouholeté a dodnes žijící tradice archeologického bádání na Královéhradecku (Vých 1979, 6–8; Bláha 2011, 107). Děkuji kolegovi Mgr. Pavlu Stabravovi (Muzeum Novojičínska) za poskytnutí informací. Sborník k poctě Jiřího Kalfersta Obr. 1: Nové Město. Výrazně profilovaná spona typu Okorág (kresba M. Pleska). Abb. 1: Nové Město. Kräftig profilierte Fibel vom Typ Okorág (Zeichnung von M. Pleska). 109 110 Pavel Hornik – Výrazně profilovaná spona typu Okorág ze sbírek muzea v Hradci Králové Obr. 2: Nové Město; 1. výňatek z Žaloudkova terénního deníku; 2. Evidenční karta; 3. Záznam z inventární knihy. Abb. 2: Nové Město; 1. Exzerpt aus Žaloudkas Geländetagebuch; 2. Evidenzkarte; 3. Eintrag im Inventarbuch. Sborník k poctě Jiřího Kalfersta 111 Popis Jedná se o bronzovou, výrazně profilovanou sponu jednodílné konstrukce. Lučík je vysoce klenutý a rozdělený jedno­ dílným uzlíkem. Z hlavice spony vystupuje žebírko zdobené šesti horizontálními a jedním vertikálním zářezem. Spirála s devíti závity a horním vinutím je chráněna souměrnými křidélky. Jehla je odlomena. Lučík plynule přechá­ zí v téměř horizontální nožku, zakončenou odlomenou patkou. Nízký, ovšem protáhlý zachycovač slabě trojúhelní­ kovitého tvaru je neperforovaný a nezdobený, přehnutý po celé délce. Lučík má průřez kosočtverce a jeho délka činí 5,3 cm. Inv. č. 2090 (Obr. 1). Rozbor nálezu a datování Popisované spínadlo nás zaujme svým vysoce klenutým lučíkem, v jehož maximu je posazen jednodílný uzlík s ostře profilovanými tvary a rozšířenou hlavicí, která se směrem ke křidélkům a vinutí zužuje. Tyto znaky jsou mimo jiné cha­ rakteristické pro výrazně profilované spony typu Okorág (Patek 1942, 99). Jejich třídění v nedávné době rozvinul S. Cociş, který je rozdělil do šesti variant. V jeho pojetí naše spínadlo náleží k typu 8a4b2, pro něhož je charakteris­ tická absence ryté výzdoby na povrchu a především menší rozměry v rozpětí mezi 6,0–4,2 cm (Cociş 2004, 52). Menší a nezdobené varianty typu Okorág jsou poměrně časté a nepředstavují oproti větším a zdobnějším exemplá­ řům chronologicky ani typologicky citlivější prvek (srov. Koščević 1980, 21–22). Tuto úlohu částečně sehrává kon­ strukce spony. Jednodílné varianty byly užívány ve druhé polovině 1. století, zatímco spony dvojdílné konstrukce byly používány ještě v průběhu první poloviny 2. století (Cociş 2004, 52). Distribuce těchto spon zahrnuje především území provincií Panonie, Dalmacie (Kovrig 1937, 117, Taf. V:49; Patek 1942, 100; Jobst 1975, 28; Koščević 1980, 22) a Dacie (Cociş 2004, 52). Méně časté jsou nálezy z Moesie (Bojović 1983, 35; Busuladžić 2010, 53). V barbarském prostředí jsou tyto spony velmi vzácné, setkáváme se s nimi pouze na území, které obklopovalo uvedené provincie, důkazem čehož je exemplář z prostoru Devinských Karpat (Bazovský 2011, 485, Obr. 3:4, Obr 4:4) nebo Dobroč­ kovic na Vyškovsku (Peškař 1972, 80, Taf. 12:8). Exemplář spony ze sbírek královéhradeckého muzea se všem dosud objeveným kusům typu Okorág vymyká. Na její hlavici je umístěno plastické žebírko zdobené šesti vertikálními a jedním horizontálním zářezem. Celé schéma má ozdobný charakter a pro uvedený typ spínadel se jedná o napro­ sto netypicky prvek, k němuž postrádáme jakoukoliv analogii v provinciálním i barbarském prostředí. Závěr Na základě výše uvedených argumentů můžeme s jistotou vyloučit spojitost našeho spínadla s moravským prostředím. Nejstarší písemný záznam o něm nás zavádí do Kraňska v dnešním Slovinsku. Tato oblast byla za časů římského císařství součástí provincie Panonie (Honzák – Pečenka – Vlčková 1995, 242), což koresponduje i s nejčastějším výskytem pojednávaného šatového doplňku. Dáme­li přednost staršímu pramenu, musíme sponu považovat za jakýsi suvenýr z dovolené, možná i cíleně získaný pro hradeckou muzejní sbírku. Široký zájem o sběratelství a antické památky v novověku přinesl do našich muzeí řadu drobných antických památek, které byly často dovezeny z cest (srov. Jiřík – Jílek 2009, 69–70) a s barbarským prostředím nemají nic společného. Tímto způsobem bychom snad mohli uvažovat i o našem spínadle. Důležitým ukazatelem pro alespoň přibližné určení nálezových okolností (barbar­ ské vs. provincionální prostředí) by byla dnes bohužel nerevidovatelná keramická nádoba. Vzhledem k jednodílné konstrukci spony můžeme předmět datovat do druhé poloviny 1. století. Použitá literatura Bazovský, I. 2011: Rímské a germánske aktivity v okolí rímskej sranice na Devíne. In: E. Droberjar (ed.): Archeologie barbarů 2010. Hroby a pohřebiště Germánů mezi Labem a Dunajem. Studia archaeologica Suebica I. Olomouc, 481–490. Bláha, R. 2011: Výstava Ludvík Domečka – příběh prvorepublikového muzejníka. Archeologie východních Čech 2, 107. Bojović, D. 1983: Rimske fibule Singidunuma. Belgrad. Busuladžić, A. 2010: Morfologija antičkih fubula iz zbirke Zemaljskog muzeja Bosne i Hercegovine. Sarajevo. Cociş, S. 2004: Fibulele din Dacia Romană. Cluj­Napoca. 112 Pavel Hornik – Výrazně profilovaná spona typu Okorág ze sbírek muzea v Hradci Králové Divišová, J. a kol. 2011: Encyklopedie města Hradce králové (A–M). Hradec Králové. Honzák, F. – Pečenka, M. – Vlčková, J. 1995: Evropa v proměnách času. Praha. Hosák, L. – Šrámek, R. 1980: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II (M–Ž). Praha. Koritenská, P. 2005: MUDr. Otakar Klumpara a Hradec Králové. Scan č. 1, 10–11. Koščević, R. 1980: Antičke fibule s područja Siska. Zagreb. Kovrig, I. 1937: Die Haupttypen der kaiserzeitlichen Fibeln in Pannonien. Dissertationes Pannonicae ser. II. 4. Budapest. Jiřík, J. – Jílek, J. 2009: Tři pozdně antické lampy z východních Čech (Brozany; Staré Čivice; Slavhostice). Východočeský sborník historický 16, 63­76. Jobst, W. 1975: Die römischen Fibeln aus Lauriacum. Forschungen in Lauriacum 10/1975. Linz. Patek, E. 1942: Verbreitung und herkunft der römischen Fibelntypen in Pannonie. Budapest. Peškař, I. 1972: Fibeln aus der römische Kaiserzeit in Mähren. Praha. Vých, F. 1979: Ludvík Domečka personální bibliografie. Hradec Králové. Pavel Hornik Eine kräftig profilierte Fibel vom Typ Okorág aus den Sammlungen des Museums in Hradec Králové: Die Geschichte eines gedrehten Drahtes Im Frühling 2013 fand ich während der Revision der Sammlung der Gegenstände aus der römischen Kaiserzeit eine bronzene, kräftig profilierte Fibel aus Nové Město (Bez. Nový Jičín) (Abb. 1). Ich fand den Gegenstand interessant nicht nur wegen des Fakts, dass sich seine Gestalt von allen Hafteln unterschied, die ich bisher gesehen hatte, aber auch aufgrund des Fakts, dass es hier, laut der Beschreibung, um einen Gegenstand handelt, der aus Mähren und nicht aus Ostböhmen stammt. Schon bald begann ich also nach seinem Ursprung forschen, und später auch nach seiner typologischen Bestimmung und Alter. Wir wissen sehr wenig über die Umstände, Zeit der Entdeckung und sogar das Jahr der Übergabe des Gegenstandes dem Museum. Die Zeit, wann dieser Gegenstand Teil der Museumssammlung wurde, kann man nur rahmenhaft definieren – dank einem Eintrag auf der Inventarkarte (Abb. 2:2), der die Erwerbung dieses Gegenstandes erwähnt. Dieses Haftel schenkte dem heutigen Museum Ostböhmens der Artzt, Gründer des Museums, sein regelmäßiger Beiträger, Autor von vielen Ausstellungen und eine prominente Persönlichkeit des Kulturlebens in Hradec Králové an der Wende des 19. und 20. Jahrhunderts, MUDr. Otakar Klumpar (Koritenská 2005, 10; Divišová a kol 2011, 245). Seinen Namen findet man oft in Listen von Spendern, die die Museumssammlungen in dieser Zeitperiode mit zahlreichen Spenden bereicherten. Im Fall vom Dr. Klumpar handelte es sich meistens um Gegenstände von künstle­ rischem Charakter, aber auch um ein paar archäologiche Funde. In den genannten Listen, die meistens von L. Domečka ergänzt wurden, gibt es leider kein Bericht über die Übergabe des Haftels. Allgemein kann man die Zeit der Entdeckung und der Übergabe an das Museum ungefähr an der Wende des 19. und 20. Jahrhunderts erwarten. Das Jahr 1915 ist wahrscheinlich die äußerste Zeitgrenze, da MUDr. Klumpar in diesem Jahr starb. Nach seinem Tod findet man in den Listen nur seine Ehefrau Marie, die dem Museum fortlaufend einige Gegenstände aus dem Nachlass schenkte. Am häufigsten handelte es sich um Bilder oder Heiligenstatuetten. Auch die Lokalizierung des Fundes ist fraglich. Das Inventarbuch (Abb. 2:3), das in den 1940er Jahren von Jan Filip gegründet wurde, und die Evidenzkarte, die als Vorlage für den Eintrag im Inventarsbuch diente, geben als den Fundort „Nové Město v okrese Nový Jičín, Morava“ (Neue Stadt im Bezirk Nový Jičín, Mähren) an. Otakar Klumpar arbeitete in Mähren, konkret in Brünn, als Arzt (Divišová a kol. 2011, 245), aber im Bezirk Nový Jičín gibt es und gab es keine Stadt, Gemeinde oder Ortschaft mit so einem Namen (vergleiche Hosák – Šrámek 1980). Eine etwas ältere Quelle wirft auf die ganze Situation ein neues Licht. Es handelt sich um die Geländetagebücher (Abb. 2:1) vom ausgezeichneten Techniker des Museums in Hradec Králové, František Žaloudek. Dort können wir neben der Fibel auch eine Beschreibung finden: „Fibule římska a nádoba z Nového Města Krajinsko dar Dr. Kumapar“ (Eine römi­ sche Fibel und ein Gefäß aus der Neuen Stadt, Krain, Geschenk von Dr. Kumapar). „Krajinsko“ bedeutet das Land Krain im heutigen Slowenien, wo die Stadt Novo Mesto mit etwa 20 000 Einwohnern liegt. Krain war damals ein Kronland und integraler Bestandteil der Doppelmonarchie Österreich­Ungarn (Honzák – Pečenka – Vlčková 1995, 242). Dr. Klumpar, als Staatsbürger der Monarchie, konnte dieses Gebiet sicherlich besuchen und die Fibel dort erwerben. Leider gibt es keine direkte Beweise für seine Anwesenheit. Die Information über dem Gefäß ist auch ganz interessant. Žaloudek zeichnete es in seinem Tagebuch nicht auf und die späteren Einträge in der Evidenzkarte und im Inventarbuch erwähnen sie auch nicht. Es handelt sich um eine bronzene, kräftig profilierte Fibel einteiliger Konstruktion. Der Bügel ist stark gewölbt und wird mit einem einteiligen Knoten aufgeteilt. Aus dem Kopf der Fibel ragt ein Wulst heraus, der mit sechs Sborník k poctě Jiřího Kalfersta 113 horizontalen und einem vertikalen Einschnitt verziert ist. Die Spirale mit neun Gewinden und oberer Windung ist mit symmetrischen Flügelchen geschützt. Die Nadel ist abgebrochen. Der Bügel geht stetig in einen fast horizontalen Fuß über, der mit abgebrochenem Sockel beendet war. Der niedrige, aber langgestreckte Fänger von mäßig dreieckiger Form ist unperforiert und unverziert, und in der ganzen Länge umgebogen. Der Bügel hat ein rhombisches Profil. Länge: 5,3 cm. Inv.­Nr. 2090 (Abb. 1). Das beschriebene Haftel interessiert uns wegen seines hochgewölbten Bügels, wo sich in dem höchsten Punkt ein einteiliger Knoten befindet, und wegen seiner scharf profilierten Formen und erweitertem Kopf, der sich in der Richtung zu den Flügelchen und der Windung verengt. Diese Merkmale sind unter anderem für die kräftig profilierte Fibel vom Typ Okorág charakteristisch (Patek 1942, 99). Ihre Gliederung wurde vor kurzem von S. Cociş entwickelt – er teilte sie in sechs Varianten auf. Laut seiner Auffassung gehört unseres Haftel zum Typ 8a4b2, für den die Ab­ wesenheit von Ritzverzierung auf der Oberfläche und vor allem niedrigere Spannen, zwischen 6,0–4,2 cm, charak­ teristisch sind (Cociş 2004, 52). Kleinere und unverzierte Varianten der Fibeln vom Typ Okorág sind relativ häufig. Es handelt sich um kein chronologisch oder typologisch empfindliches Element, zum Unterschied von grösseren und reicher verzierten Exemplaren (vergleiche Koščević 1980, 21–22). Diese Rolle aber spielt die Konstruktionsform der Fibel, mindestens teilweise. In der zweiten Hälfte des 1. Jahrhunderts wurden einteilige Varianten benutzt, aber zweiteilige Fibeln wurden noch in der ersten Hälfte des 2. Jahrhunderts getragen (Cociş 2004, 52). Die Verbreitung dieser Fibeln umfasst vor allem die Gebiete der Provinzen Pannonia, Dalmatia (Kovrig 1937, 117, Taf. V:49; Patek 1942, 100; Jobst 1975, 28; Koščević 1980, 22) und Dacia (Cociş 2004, 52). In Moesien sind diese Funde nicht so häufig (Bojović 1983, 35; Busuladžić 2010, 53). Im barbarischem Millieu sind diese Fibeln selten, wir finden sie nur in der Nähe der oben genannten Provinzen, was unter anderen auch die Exemplare aus Devínské Karpaty (Bazov­ ský 2011, 485, Abb. 3:4, Abb 4:4) oder Dobročkovice in der Vyškov Region (Peškař 1972, 80, Taf. 12:8) beweisen. Das Exemplar aus den Sammlungen des Museums in Hradec Králové unterscheidet sich allerdings von allen bis heute gefundenen Stücken vom Typ Okorág. Da ist ein plastischer Wulst auf dem Kopf, der mit sechs horizontalen und einem vertikalen Einschnitt verziert ist. Das ganze Schema hat einen dekorativen Charakter und es handelt sich um ein ganz untypisches Element für den oben genannten Typ des Haftels. Es hat keine Analogien im provinziellen sowie im barbarischen Milieu. Aufgrund der oben erwähnten Argumenten können wir mit Sicherheit sagen, dass dieses Haftler in keinem Zu­ sammenhang zu Mähren steht. Der älteste schriftliche Eintrag erwähnt Krain im heutigen Slowenien. Diese Region war zur Zeit des römischen Kaisereichs ein Bestandteil der Provinz Pannonia (Honzák – Pečenka – Vlčková 1995, 242), was entspricht dem frühesten Vorkommen dieses Kleidungszubehörs. Insofern wir der ältesten Quelle glauben, dann handelt es sich um ein Souvenir aus dem Urlaub, das vielleicht sogar für die Sammlung des Museums in Hradec Králové gezielt gekauft wurde. Großes Interesse an Sammeln und antiken Monumenten in der Neuzeit brachte unseren Museen viele kleine antike Objekte, die oft aus Urlaub mitgebracht wurden (vergleiche Jiřík – Jílek 2009, 69–70) und mit barbarischem Milieu nichts zu tun haben. So kann man wahrscheinlich auch unseres Haftler interpretieren. Ein wichtiger Indikator für die annähernde Bestimmung der Fundumständen (barbarisches x provinzielles Milieu) wäre für uns das heute nicht verfügbare keramische Gefäß. Mit Rücksicht auf die Konstruktion der Fibel, wir können diesen Gegenstand in die zweite Hälfte des 1. Jahrhunderts datieren. Mgr. Pavel Hornik Muzeum východních Čech v Hradci Králové E­mail: p.hornik@muzeumhk.cz